Závislost je nejsilnější vztah
a ve všech podobách je špatný.

Závislost

Blíží se konec sedmého roku mé abstinence. Za ty roky znám pár světlých vyjímek alkoholiků, kteří se zařadili do života. Zbytek to nezvládl. Nebo to zvládají podle svého. Například se snaží hrát na konzumenta. 99 % konzumentů odpadá. Jeden ze sta konzumentů se drží a má to pod kontrolou v pravdě Boží.

To, co uvádím na těchto stránkách o Službě následné péče, že funguje samospádem, se ukázalo jako mé tajné přání. Ale. Vnímal jsem to podle sebe. Snad vstanou nový bojovníci.

Za své roky abstinence a díky svým druhým webovým stránkám jsem došel k zajímavým postřehům. Závislost obecně je člověku dána do kolébky. Je přirozená. Dítě chce a musí být závislé, dorost si hledá novou závislost v opačném nebo stejném pohlaví. Chce a musí. Dospělák vytváří vztahy kratší, delší a objevuje stejně jak dorost, nové a nové závislosti. Potřeba být závislý se projevuje potom i opačně. Rodiče jsou závislý na dětech. Odchod, útěk dětí do světa, i pouhé odloučení vede k rodičovským krizím …. ale to je obecně známo.

Prostě závislost na pocitu někam a někomu patřit, odevzdat se. Milovat a být milován. Třeba závislost na místě Domu. Přišla stoletá voda … opravili dům, po několika letech přišla stoletá voda … opravili dům, po několika letech přišla stoletá voda … a tady už to začíná „smrdět“ čistokrevnou závislostí. Člověk závislák. Starý strom nepřesadíš. Pokud ano, uvadá a chřadne. Tak kde je pravda.

Člověčí přirozená závislost je od Boha. Někomu a někam patřit. Jsme svobodní lidé a tak vybíráme. Vážně je z čeho. Internet je plný možností. Závislost na úspěchu, na penězích, na životní úrovni, na majetku, na štěstí … všechno je kšeft. Lidé rádi kupují vše, co tyto pocity štěstí přináší. Na závislosti je postaven celý obchod. Lidé si kupují „ověřené“ informace a cetky. … a to je novodobá kapitola dějin lidstva.

Rozepsal jsem se na začátek hlavně z toho důvodu, že drogy, chlast apod., se dostavují tam, kde je absence, nedostatek jakékoliv jiné „lidské“ závislosti. Sám si uvědomuji, že moje láska k mým dětem byla nezměrná. Nedalo se je opustit. Tím jsem si byl jist já, manželka a celé okolí. Avšak vakuum, prázdnota manželského vztahu postupně ovládla všechny mé vztahy. Podvědomě jsem si byl jist, že tato prázdnota, kterou vytěsnil chlast, může mé děti ohrozit. A tak jsem to vzdal.

Je to tak jemný rastr (síť, pavučina), který zachycuje jednotlivé prvky závislosti, že v cílové rovince, kde kvantita ovládá kvalitu, dochází k nekontrolovatelným skutkům. A mou prázdnotu vyplnil chlast. Chlast a drogy nás činí silně slabými, přesněji, neovladatelnými, protože již sami diktují. Toto je znát i z projevů manipulace člověka s člověkem. Cesta za úspěchem není nic jiného než diktát druhému člověku. Špatná cesta.

Stav blaženosti, hojnost toho, co mě činí „šťastným“, spokojeným, se ukládá do podvědomí. Ono mluví za nás, jedná za nás … a tak děláme, co nechceme. Proč? Protože něco, nebo někoho milujeme víc jak sebe. A to je celé špatně a zlé.

Vztahy

Vztahy a Závislost jsou ve stejném spojení jako světlo a tma. Pravda a lež. Dobro a zlo. Láska a nenávist. Jaro a podzim. Růst a umírání. ... Ale v člověčích možnostech je, aby byly ve spojení jako Země a Nebe.

Tady bych mohl skončit. Ale … nejde to. Nebe a Země byly na počátku. Je to prvotní vztah. Druhotný vztah je Bůh a Člověk. To velké Č je uvedeno správně. Jsme stvořeni k Jeho obrazu. K jeho obrazu musíme dospět, abychom mohli mít prvotní vztah. Prvotní závislost.

Máme tři světla. V těle, tím je zdraví. V duši, tím je láska. A nad hlavou Slunce, tím je růst těla a myšlení. Ve zralosti svého věku, každý člověk zaznamenává nejaktivnější období svého života. Přirozené. Růst těla je zastaven a tak veškerá energie „maká“ v mozku. No a tady v tomto období, opojení svou spokojeností z úspěchů, čistokrevných lidských závislostí, si užíváme „domnělého“ blahobytu.

Je to období, kdy na každého člověka začne svítit čtvrté světlo. Já jsem v tomto období přestal pít a začal chlastat. Manipulace s člověkem je mi od dětství odporná. Úspěch se počítá od toho, kolik lidí dostaneme tam, kam chceme a musí být takový, jako my chceme. To je vrcholový úspěch mezilidských vztahů. Pracovních i rodinných. Smutné. Moje bezďácká svoboda byla od těchto vztahů a závislostí osvobozena. Z tohoto podvědomí je ten slastný pocit – nic neměnit. Být čistokrevně nepřizpůsobivý všem vztahům a závislostem.

Kde je čtvrté slunce, světlo na kterém by jsme se měli hřát. Hóóódně vysoko a daleko. Jsou to naše závislosti, které nám brání. Díky kriminálu, kde funguje čistokrevná hermetika, jsem si začal uvědomovat, kdo jsem. Ale odpověď na moje Proč čekala ještě mnoho let. Stejně jako tyto stránky na dokončení statě City a pocity.

A konečně se dostávám k vlastnímu, mému problému závislosti. Přestal jsem pít. Věděl jsem, že čtyři stěny nejsou život a život bez vztahu také není život. Život pouze s Bohem byl hezký, ale v té době jsem prožíval euforii, extázi s poznávání střízlivého života, tak jak ji popisují mnozí, všichni abstinenti od svých závislostí. Nejlépe je to vidět na stránkách anonymních alkoholiků Triezlivý život, kde se musíte zaregistrovat a komunikujete.

Čtvrté slunce. Vzniká spojením prvních tří. Z čistoty těla a duše, mysli skrze růst, slunce, a svítí v mém Duchovním světě. Můj duchovní svět obývají všichni, které jsem poznal, kteří mi projevili náklonnost. Tady se nerozlišuje zda jsme se měli rádi nebo jsme si pomáhali. Sama o sobě náklonnost vyjadřuje pochopení a spoluúčast, který vytváří vztah, kde závislost vlastně neexistuje. Svobodu.

Slovo „pomoc“ je vedlejší produkt v pravdě, lásce, v dobru a poslušnosti sám sobě. Nezradit se. Všechno se otáčí, ikdyž stojí na místě. Tak jak jsem byl postupně „pochopován“, začal jsem pomáhat sám sobě. Postupně se mi otevírali všechny dveře, před kterými jsem zůstával stát. A můj Duchovní svět rostl a rostl.

Dnes stojím před otevřeními dveřmi Universa. Již to budou dva měsíce. Nevím, jestli jsem připraven vejít. Nechci být schlamstnutý jak Červená Karkulka. Chci si to pěkně užít. Ve společenství o kterém se nám ani nesní. Je mi dobře, moc dobře, až tak, že odmítám všechny pohromy kolem sebe i na Zemi celé.

Všichni jsme v Universu s celým i svým Vesmírem.
A je úplně jedno jestli trpíme, nebo jsme šťastni.
Protože ve svém Duchovním světě jsme pochopeni a chápene.
Nejde o rozum, nejde o sympatie, nejde o nic lidského.

Konečně.

Chápat vše a být pochopen vším,
to je Boží láska.

Poznámka pod čarou

Kde domov můj … Vztah, milovat vše. Závislost, na ničem nelpět. To je můj Domov. Jsem tady i tam. Jsem svůj i všech. Jsem v sobě i ve všem. Konečně svobodný. Jako Bůh. Přesněji jako Král s odpovědností za své Duchovní království. Více je a bude na http://abstinent.pageride.cz/