Konference Praha

Prezentace

Tato moje prezentace se promítala za mnou na velké plátno a já vpředu tak nějak "kuňkal" do mikrofonu.

Hlas v prezentaci je autentický záznam z mého vystoupení.

Nutno podotknout, že k zadaným tématům hovořily odborníci (experti) s mnohaletou praxí, s tituly před jménem i za jménem.

Proto jsem si dovolil svou poznámku k expertovi.

Ústava nám dává právo na důstojný život a my bychom měli mít povinnost důstojně žít.

Konsensuální Konference Praha (KKP) 26.- 27.11.2014

Toto je vchod na Sněmovní 1, kde se konference konala. Ten pocit při vstupu byl velmi zvláštní.

A tady je již vnitřek, kde se každý přednášející snaží něco říct a ostatní poslouchající něco dozvědět. Dotazy byly nejen z poroty, ale i z pléna a mnohdy šly přímo "Na tělo" - Dokonce v jednom případě "bouřlivé diskuse" musela paní Marie Retková, která řídila jednání konfererence, diskutujícím vypnout mikrofón. Ano, ano, pravidla byla předem stanovena a musela se tedy dodržovat. A tak se dostáváme ke kořenům informací. Poznámky jsem si psal přímo na konferenci event. po návratu na Hotel. Tak jak jsou zde zveřejněny, tak jsem je zaslal také porotě.


Poslední dojem. (28.11.2014) Čerstvě přivezený z Prahy.

Jsem plný zážitků a znovu zpracovávám prezentace expertů. Víte, pochopil jsem, že "teda" jsem svůj úkol splnil, tak nějak, ale tyto dva dny jsou pro mě hodně silným zážitkem a já cítím (ne-tuším), mohl bych říci, že vím tak nějak podvědomě, jak těm klukům a holkám, co se nemohou zdržovat na adrese trvalého bydliště, mohu pomoci. Budu na tom pracovat, dokud to nebudu vědět přesně. Mám hodně postřehů a musím je strávit. Přeložit do našeho spisovného jazyka. Moc mě zamrzelo, že na mě porota neměla žádný dotaz. A já jsem byl připraven na vše.... Potlesk. Nejsem Karel Gott. Ze 120 přítomných lidí se mi ozvali dva zájemci o spolupráci. Tak toto považuji za velký úspěch. Nejel jsem tam zbytečně.

Konsensus Paticipací nelze dělat s lidmi, kteří si naříkají na svůj osud .... a volají potřebujeme pomoc ! Ne ne. Správně je - Ukažte mi cestu, jak z toho ven. Vždyť Voni se motají v kruhu a neví o tom. Na celé konferenci nezaznělo komunitní plánování. A co mě dorazilo bylo motání úředníků v kruhu ohraničeného legislativou. Nevěřím tomu, že v naší společnosti není dovolání. Je to jinak, nejsou lidi, kteří by se dovolávali - je to moc práce a výsledek nejistý .... mám profesionální deformaci.... nemohl a nemohu si připustit k tělu výraz, že něco nejde. Tuto zásadu by měl mít každý vedoucí projektu .... a nejen projektu. Promiňte. Jsem upovídaný. A vlastně jsem rád, že jsem žádnou otázku nedostal. Až to shrnu do mě pří-slušné podoby, pak bych to rád poslal porotě....

Víte, na začátku své cesty k abstinenci jsem slyšel - "Chceš-li něco změnit, začni sám u sebe. " Toto mělo být motto celé konference pro obě zúčastněné strany. Jo, pak bychom za rok mohli konkrétně hodnotit, kam jsme se za rok posunuli. Já vím, představuji si to jako Hurvínek válku. Ale i kdybych měl být don Quijote de la Mancha, budu jím velice rád. Jen bych si vážně nepřál jednu situaci - Víte, větší půlku života jsem se cikánům vůbec nevyhýbal. Společnost z nich udělala Romy a ejhle. Je to moc špatný. Někteří cikány zůstali a děti také tak vychovávají a tuto etnitu si udržují pořád a od Romů se distancují. Tato komunita byla rozdělena na ty, o které se nemusí společnost starat - cikány a ten zbytek. A tak nějak to může dopadnou i s náma bezďákama. Je to hrůza - když si bezďák stěžuje na to, že mu říkají hanlivě bezdomovec. Prosím - berte to jako první vlaštovku velkého davu, který bude řvát pod transparenty - "My potřebujeme pomoc." Dejte nám, co jste nám vzali ..... vraťte nám domov .... Když blbost kvete ....
Promiňte. Promiňte. Promiňte - Už mlčím.

Vlastní poznatky (Pro obě strany) 1.12.1014

„Nejsme v jídelně, nevařme tady – tedy – žádný recept.“ - Žádný projekt ?

„Každý začne sám u sebe.“ - Jak dovedeme posunout sami sebe a tím i své okolí, které je nám vlastní.

„Lidé se nikam neposouvají – chtějí být posouváni.“ - Proto ten projekt ? Statika do sociální práce nepatří, proto tady máme motání v kruhu. Domnívám se, že posouvání je základ sociální práce a je osvojen i v nesociální službách (ve spolcích, občanských sdruženích...), které nepodléhají MPSV – je jich hodně. Posouvají se obě strany.

„Svoboda jednoho omezuje druhého“ PROTO „Nepřizpůsobiví se musí přizpůsobit“ - pochopit nutnost své změny je svobodné rozhodnutí k tomu, abych se do společnosti mohl vrátit.

„Učit se svobodě“ - Kdysi jsem napsal, že absolutní svoboda je svoboda myšlení. A svoboda v životě ? Marx napsal – Svoboda je pochopení nutnosti. Komunisti si to překlopili pro sebe. Zůstal jsem svobodný a svobodnější víc než dřív, když jsem svou nutnost návratu do společnosti a přijal za svou. (Tento výrok byl v souvislostí s participací)

„Chudoba – absence svobody“ tak toto záleží na úhlu pohledu. Bezďáci jsou chudobní, a přitom mnoho z nich svou situaci měnit nechce, právě proto, že jsou svobodní, jak říkají (i já jsem si to užíval a málem jsem tomu propadl) – tady vidím svou velkou mezeru, jak je přivést zpět do společnosti. Však já na to přijdu. K tomu bych ještě dodal, že se to dá postavit i obráceně. „Lidé chtějí žít v zajetí peněz.“

„Důstojně zemřít“ - Toto je zase „mediální“požadavek – Když maminku potkal čtvrtý infarkt, tak se raději neptejte, kde to bylo a kde jsem byl já. Důstojně zestárnout by bylo lepší. To bych chápal jako velmi dobrý motiv, proč se chci vrátit do společnosti. Proto jsem byl také velmi ochoten SPOLUPRACOVAT.

„Jdi a ukaž, že umíš.“ - Potom následuje další krok. A NE, že na tréninkový byt nepůjdu, protože si tam nemůžu pověsit poličku …..

„Přivlastnit si problém bezdomovectví jako svůj“ - Tak toto je důvod proč vám píši a hodlám to rozvést na svých stránkách v Živé knize bezdomovce.

….. Ještě hodně a hodně dobrých výroků v prezentacích, které jsou obecně plané.

 

Z výše uvedených poznatků mě vyplynulo dělení bezďáků podle schopností vrátit se zpět do společnosti.

  1. Nechtějí svůj životní styl měnit – Voják se stará, voják má. Vegáč.
  2. Chtějí a neví jak na to – nenechají si poradit, protože čekají, až je do společnosti někdo vrátí. Nemohoucnost je v tomto případě sestra lenosti. Na co bych se já měl měnit, proč bych měl něco dokazovat ….
  3. Chtějí a neví jak na to – nechají si poradit – učí se – posouvají se
  4. Chtějí a ví jak na to – takoví taky jsou, ale mlčí, protože se k tomu jich nechtějí vracet.

 

            Z tohoto dělení vyplývají naše vlastnosti bezďáků – pro mě to je pořád živá minulost. U dvojky je pouze jediné řešení – nechceš – tak pá pá, jsou tady ti, co chtějí ….

            Participace obnáší tedy v sobě jako první „uznání“ obou stran navzájem. Dvojka čeká na uznání, ale uznání hodlá dát, až jim bude vyhověno. Smutný případ. Tak jak se tedy chtějí podílet na řešení své situace. Četl jsem petici Aslido – pouze požadavky.

Co s tím

  • Každý jsme jinačí – namíchat ten správný temperament zcela jistě neumíme nikdo, ale upravit si ho – to jde. A o to jde. Fakt
  • Stačí být přirozený, na nic si nehrát, zahodit ulitu. Učit se komunikovat.  Pokud se chovám jak bezďák, tak bezďákem zůstanu. Nejen v očích ostatních. Reakce úředníků bývá podvědomá na typické projevy. Je nutno se těchto projevů zbavit. ….
  • Zapojování – je podle mě AKTIVNÍ účast na své resocializaci. Chodím po úřadech a ptám se, chodím do právní poradny a ptám se, A NE, že nevím, kde se mám zeptat na VPP po mnoho let bezdomovectví. To je ostuda sociální práce.
  • Každý, kdo se chce vrátit do společnosti musí být „rebel sám na sebe a pokorný vůči ostatním“ - nesmí být se sebou spokojený a nesmí na ostatních hledat chyby. Ani když už je ve svém bytě. Recidiva není jen u závisláků.
  • Láska tahá za sebou za ruku štěstí. Kdo chce bydlet a prožívat z bydlení opravdové štěstí, musí si do svého nového bytu lásku přivést sebou. (V žádném případě to není podmíněno opačným pohlavím). Nejlépe tedy mít lásku v sobě a umět jí rozdávat.
  • Dostal jsem dotaz na konferenci, který jsem nezodpověděl. „Rovnou hodit do vody a plav“, jaký je na to můj názor? To nejde. Když dostanete hned byt, vezmete si do něj s své přátele z ulice? Asertivní NE dá hodně námahy a přináší sebou také pohrdání těch, na kterých vám záleží. V opačném případě jsou již tady ne malé problémy se sousedy. Váš nový byt, který vám spadl do klína, se stane průchoďákem …

No a teď trochu mírněji.

Sociální byty – řeší něco ? Ti hodní si klidně celou resocializací projdou, protože ví, co chtějí – klidný život pro sebe, svou rodinu a své okolí. A já se domnívám, že je mnoho záporných zkušeností (víc jak mnoho) s přidělováním sociálních bytů. Nechce se mi studovat New Yorkské, Stokholmské, Kanadské … metody začleňování. Ale věřím, že takovu normální pomalou, ale jistou metodu, tam také mají.

PS.: Odsouzený ve výkonu trestu má práva „Dovolání se“ až až až … k mezinárodnímu soudu. Proč tak vymakaný systém dovolání nemají sociální služby. Je to proto, že současný ministr MPSV prohlásil v televizi, že se názory neziskovek nenechá ovlivňovat ?

Dodatek.:

Děkuji pořadatelům, za pozvání, pomoc a podporu. Děkuji zúčastěným za naslouchání a děkuji Bohu, že byl se mnou. Věřte, že toto je jen začátek mé nové cesty a jen ústřižek toho všeho, co cítím.

Poznámka pod čarou


Víte, nějak mi v Praze došlo, že alkoholikem jsem byl a rád jsem ten zlý sen zahodil, ale stejně dlouhou dobu jsem byl i bezdomovcem. A cítím, že tím bezdomovcem jsem ve svém srdci pořád. Víte, občas jako dobrovolník pomáhám bezdomovcům asistenční službou na úřadech nebo u lékařů něco vyřídit. A tak jsem zjistil, že každý z nich má jiné představy o cestě zpět, do společnosti. Jednou jsem se bavil se svým psychoterapeutem, chtělo by to koučing. Tedy osobního trenéra pro jednotlivce nebo skupinu, kterého bych mohl dělat......

TOPlist