Vánoce 2015

Jsou zase vánoce. A letos jsou zase jiné.

Včera na Štědrý den jsem snídal společně na Domečku s klukama, kteří se perou se závislostí stejně, jako jsem se pral já, vlastně jinak, každý po svém. Cestou z Domečku jsem se stavil na hřbitově, kde odpočívají Tatínek s Maminkou. Bylo to poprvé na Štědrý den a po dlouholeté odmlce. Nechodil jsem tam, protože jsem pořád rodičům něco vyčítal nebo oni vyčítali mě. Letos NIC. Taťka s Mamkou mlčely a já mlčel též. Dost dlouho. Lidé přicházeli, zapalovali svíčky, odcházeli … a mě málem ujel autobus.

Je dopoledne po Štědrém dnu. Dlouho jsem nezažil takový klid v mé duši jako včera s Maruškou a Punťou. I dnes vnímám svou duševní rovnováhu a jsem ohromen. Byl jsem letos mnohokrát udiven „zbytečnou“ recidivou u kluků, kteří odhodlaně se své závislosti chtěly zbavit. U některých jsem ji vůbec nečekal, tak jsem byl na ně naštvaný a u kterých jsem ji čekal, tak jsem si vyčítal, proč jsem si s nimi nepovídal o možnosti, kterou nevidí. Toto včerejším dnem pominulo.

Mí rodiče mi celý život vnucovali svou cestu a já ji šel. Útěky a návraty, bylo jich nespočetně mnoho, nebyly nic jiného, než hledání své cesty. Svatba, rodina, děti, tak vážné kroky v životě každého člověka, jsem vnímal jen jako příjemnou změnu a posílení svého postavení vůči rodičům. Rozpad mého manželství vnímali mí rodiče jako obrovské vítězství svého postavení u kormidla na mé cestě. Další útěky musely zákonitě přijít. A tímto otvírám Živou knihu bezdomovce, kterou dnes po mnoha letech slibování, začínám psát. Už jsem připraven psát bez emocí.

Bůh dal lidem mnoho náboženství, aby každý mohl k němu najít cestu. Multikulturní svět, jak dnešní doba ukazuje, stavěl již mnoho let před Kristem Šalamoun v samotném Jeruzalémě. Žijeme v třetím tisíciletí. Vracíme se zpět k Bohu. Kdo hledá ten najde. Nejen svou duši, ale také v ní klid a mír. A Proč? Aby ho mohl šířit dál na SVÉ cestě. A toto je nejkrásnější cesta, o které jsem jen snil. Děkuji ti Můj Bože.

Dodatek pod čarou


Jedna věc je pro mě nová. Zažil jsem už několikrát pocit duševní rovnováhy. Třeba při odpuštění sám sobě, při znovuzrození, při každém výročí své abstinence, mnohokrát i ve všední den, kdy mi někdo napíše a pochválí mě, poděkuje, nebo když něco nového napíši .... atd. Ale každý ten skvělý pocit mě posouvá dál. Dál od své závislosti.
Tak jak alkohol si upevňuje své postavení v životě člověka díky pocitům své otevřenosti k životu, své přímočarosti a originálních způsobů řešení životních situací, tak abstinence se upevňuje stejně, jen s tím rozdílem, že nežiji již ve lžích, ve falešných nadějích, a originalita řešení mých starých životních situací, které se snažím napravovat, spočívá v Boží moudrosti, mojí otevřenosti a snaze "Už být k něčemu dobrý".
Plně si dnes uvědomuji, že moje cesta ke krásnému střízlivému životu byla dlouhá. Mnoho detoxů a mnoho recidiv. Ne ne. Nemohu se na nikoho zlobit, že to nezvládl a už vůbec sebe obviňovat. Natož doufat, že někdo půjde mou cestou. Špatně. Moc špatně. Tyto stránky nejsou žádný návod a já nejsem žádný kormidelník žádného jiného života než svého,

 

TOPlist