Začátky s alkoholem

Jak to bylo se mnou, než jsem se stal alkoholikem

Věřím tomu, že kdybych neměl onu zmiňovanou dispozici k alkoholismu, mohl jsem fungovat stejně jako ostatní. Vychutnávat si dobrou whisky, sem tam se opít a zase fungovat. Ale.

Uvádím několik momentů, které mě dovedly k prvnímu léčení do Opavy v roce 1987.

  1. Alkohol byl v mém životě něco svátečního. A já mám rád sváteční náladu. Takže když jsem slyšel narážky na moje pití, tak jsem nechápal. Vždyť jsem chlap a pijí všichni. Kdo nepije není chlap.

  2. Když jsem musel ukončit zábavu s pitím a jít dělat něco jiného, tak jsem byl vzteklý. A jak jsme dopili, tak jsem prodlužoval zábavu a sehnal další pití. Pokud jsem zůstal sám, začal jsem hledat novou zábavu s pitím. Nechtěl jsem přestat.

  3. Učil jsem se hledat důvody proč pít a proč chodit na akce, na kterých se pije.

  4. Začala u mě narůstat sebeúcta. Projevem bylo, že jsem se stal "Mistr světa".

  5. V období, kdy jsem nepil, jsem se těšil zase na nějakou akci, nebo hledal důvody proč jít do hospody. Chození na pivo po šichtě se stal životním standardem.

  6. Můj okruh přátel se zmenšil. Zůstali u mě pouze ti, kteří taky rádi pili. Lichotilo mi, když říkali.: "Ten Zdeněk má ale výdrž." Sousedkám nevadilo tak moc, že piji, ale kde na to beru. A to mě taky lichotilo.

  7. Začal jsem alkohol tahat i tam, kde se to nehodilo. Nejdříve v práci. Pak i třeba na dětský den ...

  8. Začal jsem tajně pít. Vytvářel jsem si tajné zásoby alkoholu. Např. jednu láhev vodky jsem měl ve sklepě. V práci to z počátku nebylo nutné. Každý si rád tu štamprličku dal. Později už mi to začalo být trapné a nechtěl jsem se dělit.

  9. Tak se začaly objevovat pravidelné denní doušky. Došlo to až k tomu, že jsem stával do práce dříve, abych před šichtou stihl v bufetě pivo s panákem.

  10. Na řadu přišel neplánovaný tah. Z hospody místo domu jsem odjel mimo město s jedním známým k němu, abych mohl pokračovat v pití.

  11. S tím vším souvisí neustálé lhaní. Velmi mazaně jsem všechno vysvětloval a zdůvodňoval.

  12. Přidala se také okna. To se jeví tak, že přišel do hospody nebo tam kde jsem chlastal a divil jsem se, co všechno jsem tam dělal.

  13. Pití se stalo pro mě sportem, kde jsem vykazoval vynikající výsledky. Pravdou je, že druhý den se dostavovaly výčitky, ale těch bylo stále míň a míň.

  14. Koupil jsem si auto. Rodina se domnívala že se můj vztah k alkoholu změní. Tak mi nastaly večery, kdy jsem musel utnout pití, protože jsem druhý den někam jel. a to mi teda nedělalo dobře.

  15. Pak to přišlo. V práci jsem nafoukal. Abych nedostal výpověď, šel jsem na léčení. Problém byl v tom, že jsem si do této chvíle neuvědomoval, že jsem alkoholik a stačilo si to uvědomit třeba už u čtvrtého bodu. Někteří mi říkali, že jsem alkoholik už dříve. Ale kdo by jim věřil.

A tak jsem nastoupil k léčení. Tři měsíce v psychiatrické léčebně v Opavě byly pro mě Velkou švandou. Vůbec jsem to nebral vážně. Jednalo se mi jen a jen o to, abych léčení absolvoval a nedostal výpověď. O tom, že jsem alkoholik a měl bych s tím něco dělat jsem vůbec neuvažoval. Taky to tak dopadlo. Viz dále.

Poznámka pod čarou


Znám pár alkoholiků abstinentů, kteří to zastavili již po první léčbě. Řekli "Stop" a abstinovali. Toto je ideální způsob, jak si zachovat lidskou tvář. Já to neudělal. Viz dále ...

TOPlist