Začátek abstinence
První krok: Rozhodnout se nepít žádný alkohol
V té době jsem byl na ulici jako čistokrevný bezdomovec a spával jsem na noclehárně Armády spásy v Havířově. Bylo mi 49 let a měl jsem toho svého života dobrodruha už plné zuby. Hledal jsem zařízení pro alkoholiky s delším pobytem v izolaci od alkoholu. Nabídla se mi křesťanská komunita Teen Challenge u Prahy. Byl jsem už v jednání s jejich zástupcem u Apoštolské církve, když se na nástěnce v noclehárně objevil letáček Armády spásy. Dne 15.září 2009 otvíráme Službu následné péče pro alkoholiky a gamblery. No a bylo vymalováno. Třetího září jsem už cupital na Šumbark se zeptat, jestli mě vezmou. A vzali.
Začátek abstinence
Od toho dne jsem musel čtrnáct dnů abstinovat. Abstinenci mi každý den kontrolovali testerem na přítomnost alkoholu v dechu. Přestat pít ze dne na den není jednoduché. Ale já jsem se tak těšil, že mě úplně přešla chuť na pití. A to, příležitostí se napít, je na ulici hodně. Skutečnost, že začnu oficiálně něco ze sebou dělat, byla pro mě drogou, která mi nahrazoval alkohol. Každému jsem to vypravoval a všichni se mi smáli. Vlastně mi nikdo nevěřil. Nebylo divu. Každý kdo mě znal věděl, že jsem opilec prvního stupně. Vždycky mi tento titul lichotil a byl jsem na něho hrdý, ale za těch čtrnáct dnů jsem zjistil, že mi to vlastně vadí. A vůbec mi tenkrát nedošlo, že jsem začal pracovat na tom, abych toho titulu zbavil. Dnes vím, že toto rozhodnutí v mém životě bylo to jediné správné, co jsem mohl udělat.
Poznámka pod čarou
Vždy, když jsem se rozhodoval, že s tím pitím přestanu, tak to bylo kvůli někomu nebo něčemu. Toto bylo poprvé, kdy rozhodnutí přestat pít jsem učinil kvůli sobě. A to vidím jako zásadní zlom. Neměl jsem zázemí, nikoho kdo by chtěl, abych přestal pít. A tak jsem musel zvolit dlouhodobou izolaci před pitím v uzavřené komunitě. Tou se stala Služba následné péče. Rok a půl jsem věděl, že nebudu pít. A co dál ? Uvidíte.