14/10 2017

Návrat k alkoholu

Již včera jsem začal psát „Nevím komu“ a dnes mi došlo, že sám sobě. Osobní psychoanalýza minulých dnů spojená s návratem k alkoholu. A právě při čtení svých posledních stránek z mého webu vše vyplynulo na světlo Boží.

„Absolutní svoboda, absolutní pravda jsou archaické. Osobní při-jemno až příjemno nás zobrazuje současně i součastně (čas i prostor) při a v naší jemnosti, pro který je již v realitě vše malé a nedostupné.“ Takže 10.srpna bylo již vše dáno. V mém podvědomí zůstala tato myšlenka jako touha po osobním setkání se sám se sebou mimo čas a prostor.

Tato hnací síla podvědomí mě dovedla až k alkoholu. Ano. Mohu si dělat, co chci. Takže prvotní pojetí bylo zcela přirozené a lidské. Vystoupit z vlastního kruhu abstinence. Otevřít se celému světu. Povedlo se. Jako důkaz uvádím jeden postřeh. Lidé z mého okolí mě začali zdravit. Do té doby jsem byl pro ně nějak nedostupný, nepřístupný. Ale doma „bordel“ rostl.

Kdyby jenom to. Zabouchl jsem si dveře od bytu a klíče zůstali doma. Ještě štěstí, že soused je zámečník a tak mi ty dveře otevřel na počkání. A je tu ještě jedna samozřejmost. Ztratil jsem brýle. Když jsem je našel byly rozbité a bez jednoho sklíčka. Rozbité brýle jsou v chlastu zcela samozřejmostí. Dnes nechápu, čemu jsem se divil. Co jsem čekal.

Kdyby jenom to. Na počátku byla touha zviditelnit se. Tak jsem obešel u nás tři nonstopy a v každém jsem si dal dvě deci rumu. V posledním nonstopu jsem si ještě jednu láhev rumu vzal sebou domů. … Ráno v šest jsem již byl u nás v „Boudě“ pro víno. Červený Kabernet se mi zdál být dostačující. Ten den jsem pro něj ještě šel dvakrát. Další den jsem zjistil, že peněz ubývá a tak jsem přešel na dvoulitrové levné vína.

Kdyby jenom to. Další dny již řídily mé absťáky. Večer jsem si nechával víno i na ráno, abych chvění a třes mohl potlačit. A vůbec mi nedošlo, že toto je právě ten okamžik, kdy tělo si žádá stále víc a více. A další a další přísun alkoholu.

Nebralo by to konce, kdyby peníze nedocházely. Zušlechtil jsem se a šel si půjčit. No, další pětistovka mi vydržela dva dny. Tak znovu a jinam. Tady teprve jsem si uvědomil, že sociální dávky přijdou poštou až za 14 dnů …. a to byla dobrá brzda. Začal jsem vařit a jíst. Naštěstí bylo z čeho, protože mražák mám vždy plný. Rozhodl jsem se snižovat dávky a prostě z toho vycouvat.

Napil jsem se jen když mě přepadlo chvění a třes. Bylo to kruté. Abych od sebe odpoutal pozornost, začal jsem uklízet. Můj byt byl prosáklý chlastem a ta „libá vůně“ se nesla i za venkovní dveře mého bytu. Na chodbě byl ode mě smrad. A toto mě utvrdilo k návratu do abstinence. Přece tu bydlím a chci bydlet dál. A když mě na ten smrad musela upozornit sousedka, tak je jasné, že nekecám.

Bylo mi z ničeho nic Hanba. Zamést, vytřít a vysát byl první krok. Potom okna a záclony. Vše smrdělo kouřem a chlastem. Ne, nenudil jsem se, ale alkohol byl stále se mnou. Odložil jsem si peníze na chleba a zjistil jsem, že jsem skončil. Půjčovat si dál nemá smysl, to bych další měsíc opět nevyšel. Díky Bohu za tento postřeh.

Zastavil jsem se a ptal se proč jsem začal pít. Jen proto, že jsem byl zvědavý, co to se mnou udělá? Nebo mi to už chybělo. Být jako normální. Obojí je možné. A co má touha poznat prázdnotu. Trochu jsem to popletl. Prázdná mysl je čistá. Prázdný život je k pláči. Takže vyčistit mysl chlastem je zcela nefunkční. Pošlapal jsem všechny hodnoty života bez ohledu na to, na čem mi záleželo. Prostě chlast nebere ohledy. Nic mu není svaté. A mé Já bylo stále menší a menší.

Co dodat.

Volal jsem SOS. Zveřejnil jsem svou recidivu a čekal, že mi někdo hodí kotvu. Takhle naivní jsou všichni alkoholici. Tak jsem se objednal u sestřičky na psychiatrii. Mohl jsem přijít zítra ráno a střízlivý. Nepovedlo se. Ranní kocovina byla silnější než já. Opět doping.

Snižováním dávek

To byla jediná cesta, která mi zbyla. Bylo moc dobře, že mi došly peníze. Jedině tak ten můj soukromý detox nabyl vážných rozměrů. Postupně jsem uklidil celý byt, něco jak vánoční úklid. Pračka prala 2x denně. Prostě generálka. Přímo předvánoční úklid. A abych se mohl pochlubit, tak jsem napsal dceři jaký pěkný a voňavoučký byteček na ně čeká. Samo sebou o alkoholu jsem se vůbec nezmínil. 

Dospěl jsem

a cítím, že jsem z chlastu odrostl stejně jako malý kluk z kalhot. Ne ne. Je to pro mladší. Za těch sedm let jsem si zvykl na pohodlí domova, na svůj klid a místy i stereotyp. Ale je dalších tisíc možností jak si obohatit život. A to kreslení jsem vzal vážně. Ale to zase předbíhám …. já nevím proč tak rád předbíhám … protože já si tímto vytvářím vize, za kterými jdu. Je fajn předbíhat, ale nesmí to být u řezníka ve frontě, že.

Přiložené fotografie jsou přímo z mé kuchyně. Ten odpadkový koš je přímo naproti oknu. Dnes už je čistý, vymydlený, stejně jako vše ostatní. Zachoval jsem se jak zločinec, který za sebou nenechává stopy. Smutné.