Jak abstinovat

"Jak abstinovat ?" to je ta správná otázka.

Na začátku abstinence jsem si to neuměl vůbec představit. Ono to je vlastně tak nějak popsáno v předešlých sekcích a realizované ve Službě následné péče. Ale ono to asi nebude jen o absolvování a Hurá jsem abstinent. Pokusil jsem se napsat pár bodů, které mě provází a s kterými pořád pracuji a pracovat budu.

Jako důležité vidím, že jsem si na začátku uvědomil doopravdy svou závislost, a že jsem skutečný a nefalšovaný alkoholik. Musí přijít smíření. Vymýtil a zapudil jsem v sobě možnost, že bych mohl být konzument. To je totiž největší pitomina, kterou jsem si říkal celý život.

K tomu je dobré pečlivě hledat ve svém životě, co mi alkohol vzal a zbourat domnělé představy o tom, jaké to bylo fajn, když jsem pil a už vůbec ne, držet se toho, že mi něco dobrého dal. A to je vážně těžký úkol. Není jednoduché si přiznat, že dosavadní život stál za zlámanou grešli a musí to být všechno úplně jinak. A když říkám všechno, tak myslím všechno.

Dál to bylo hlavně o aktivní účasti v přehodnocení způsobu myšlení a jednání. Ztotožnění se s tím, že doopravdy ten alkohol nepotřebuji a vytvořit si k němu důrazný odpor. Zamilovat si střízlivý život a s tím i střízlivé názory, které provedly mimoděk změny v mém chování. Nejde to však samovolně. Tady je důležitá pokora. Z toho mi vyšel tak nějak rozumný životní styl v kterém vidím základ abstinence.

Již na začátku abstinence mi bylo jasné, že přátele jsem pitím ztratil a s těmi, s kterými jsem pil se nadále přátelit nebudu. Netušil jsem, že tento problém se vyřeší sám pouhou abstinencí. Staří přátelé, kteří si mě vážili se ke mě už hlásí, a když přijdu do nového prostředí, v kterém jsem začal působit, tak hned upozorňuji na to, že jsem abstinující alkoholik a tím jsem získal mnoho nových přátel. Šlo to samo.

Také je důležité naučit se nové komunikaci a „nebýt se vším hned hotov“. To je typická reakce alkoholika. Nevyčnívat, být raději pozorovatel a učit se vyhodnocovat samotné dění s porovnáním, jak by to dopadlo, kdybych měl vypito.

Když jsem pil, tak všechno mělo čas. Používal jsem často mávnutí rukou nad problémem. Naučil jsem se nic neodkládat a řešit složitější věci postupně. V mém případě to byla z počátku četná korespondence s úřady. Započítávám do toho i dochvilnost a tím i zodpovědnost sám za sebe. Tímto jsem se stal i vůči svému okolí spolehlivější. Pomohla tomu i moje přizpůsobivost, tzn. moje dostupnost k navrženému řešení.

Pracovat s časem jsem neuměl vůbec. Jako alkoholik jsem musel mít vyřešeno všechno hned. Trpělivost. Čas zahojí rány nebo přinese i toužené očekávání. 

Uvedené skutečnosti vedou k předcházení stresům, které mohou končit depresí a následnou recidivou. Velice se snažím stresům předcházet a depresi předávám lékařům.

Alkoholik nesmí být unavený. To není sranda. Unavený člověk může být podrážděný, nervózní a tudíž nepříjemný a tak lehce může dojít ke konfliktu … nehledě na to, že se nabízí otázka. „Proč já to všechno dělám, no že se na to nevy...“ a je to tady. Odpočinku věnuji velkou péči.

Spokojenost sám se sebou, to je dobrý základ abstinence. Ať už něco udělám nebo se dívám na oblíbený pořad … to je jedno. Pravdou je, že alkoholici by se měli často chválit. A pokud se mi chvály nedostává, tak si ji vynutím nebo se pochválím sám.

Proto rád povzbuzuji a chválím. A ono se to vrací. Jo a abych nezapomněl. Alkoholik by s měl starat, aby se měl čím sem tam pochlubit nebo udělat dobrý skutek. Ono to poděkování nebo nefalšovaný obdiv je bomba – živná půda pro abstinenci.

Z předešlého se mě dostává dost zdravého sebevědomí. Ono to vlastně samo začíná růst prvním dnem abstinence. Je dobré si uvědomit, co umím a co dokážu a začít to dělat. Mě trvalo víc jak dva roky než jsem se naučil "živit" zdravé sebevědomí. Musí se s tím velmi opatrně. Při neúspěchu by mě to mohlo hodit někam, kde nechci být.
 

Ve všech bodech je důležitá zpětná vazba. Chci něco udělat hned, tak se nejdříve zeptat, jestli to není ten starý osvědčený způsob řešení. A už jen toto zdržení zapřičiní, že to můžeme udělat jinak a nebo vůbec. Což může být taky dobře. To samé platí i pro řeč. Být zdrženlivější než dříve je velice užitečné.

Z toho všeho tak nějak mi vyplývá že je dobré umět sám sebe ovládat. Tak například já jsem cholerik a mám to dobré. Aby se mi netřepaly ruce z chlastu, tak beru uklidňující léky, a nevím, jestli to je věkem nebo tím sebeuvědomováním, jsem velmi klidný človíček. Ono se v klidu člověk ovládá lépe. Když se mě něco dotkne, tak to neřeším hned. Ono se to většinou tak nějak vyřeší samo, nebo zjistím, že o nic nešlo. V opačném případě se ptám a dostane se mi odpovědi. 

Jak to tak po sobě čtu, tak zjišťuji, že klídek, pohoda, tabáček ... tedy spokojený život je zdroj abstinence.

Poznámka pod čarou

Jak sami vidíte, samotná možnost abstinovat představuje změnu skoro celé osobnosti. Sám bych to nezvládl. A že v mém případě to byl vlastně zázrak, tak děkuji Bohu. Na mé cestě abstinence je anděl strážný vyloženě nutností. I lékaři připouští spirituální léčbu.


 

TOPlist