Debakl 1.

Debakl první ve fázi - alkohol mi pomáhá

Úvod

To že jsem alkoholik jsem se poprvé dozvěděl v roce 1987 z úst psychiatra. Musím přiznat, že jsem měl z toho radost. Po třídenním flámu a tedy třech Ačkách v práci mi hrozila výpověď. Bylo to pro mě hrozné, tři malé děti a dobře placená práce pro MNO. U psychiatra jsem moc nepředstíral, když jsem prezentoval myšlenky na sebevraždu. Tak jsem se dostal poprvé na léčení do Opavy. Ale jak sem se tam dostal, tak už bylo všechno OK. Moje maminka mi posílala měsíčně tisíc korun na přilepšenou, pracoval jsem na svozu špinavého prádla, takže volný pohyb, pak jezdili pro mě z práce, a když jsem měl chuť na pivo, tak jsem dopoledne po desáté zašel na nádraží. Foukalo se v pět a to už jsem byl čistý.

Moje první léčení bylo čistě alibistické Výpověď jsem nedostal. Vzhledem k tomu, že jsem chtěl dokázat, že to s abstinencí myslím vážně, byl jsem rok na antabusu. Po roce jsem zase začal pít a tak jsem se stejně výpovědi nevyhnul. Nechápal jsem proč nemůžu v práci pít, když třináct roků to šlo a naráz ne. Chybu jsem si nedával žádnou a nic jsem si neuvědomoval. To že jsem utekl prvnímu debaklu jen o fous, mě vůbec nenapadlo.

 

Osnova prvního debaklu

  1. Druhé manželství
        1. Popis druhého manželství
        2. Problémy (prstýnek)
        3. Děti

  2. Podnikání
        1. Ukončení prvního podnikání (pití)
        2. Konkurz SME pro RZS
        3. Snaha o práci (rakovina)

  3. Odchod na ulic
        1. iJedna paní
        2. Krádeže
        3. Ulice

  4. Vánoce – návrat k rodičům

 

  1. Druhé manželství nebylo nic jiného, než plánovaný odchod od rodičů. Žádost k sňatku mi dala žena k podpisu když jsem měl tak trojku v žile. Vím, že moje jediná reakce byla: „Dobrá, svatbu zaplatím já. Ty platíš rozvod.“ Bylo mi to jedno.

    1. Tenkrát jsem byl pan „podnikatel“. Spolujednatel jednoho konsorcia. Pravdou je, že peníze nehráli roli. Prostě dobrá partie a tak jsem také to druhé manželství bral. Žena ráda pila a to mě plně vyhovovalo.

    2. Svatební dar prstýnek na zakázku jsem při první příležitosti „daroval“ cikánkám v hospodě, když mě věštili z ruky. V rámci klidu v rodině jsem si nechal udělat druhý. Nevázal jsem se. Moje druhá žena mi odpustila i nevěru.

    3. V této své podnikatelské euforii mi nedošlo, že jsem zapomněl na svoje děti. Před tím jezdili za mnou k rodičům a to se jim líbilo. Byly u babičky a dědečka. Tentokráte jsem narazil. Moje druhá žena dávala dost najevo mým dětem, že jsou u ní na návštěvě až mě její chlad zarážel. Již jak jsem je vezl k mamince tak to nebylo ono. Pochopil jsem, že jsem „střelil kozla“ a slíbil dětem, že se s tetou rozejdu a že příště budeme už jen spolu.

  2. Dosud jsem pil jen pro dobrou náladu, třeba i hodně, ale s radostí. Tady nastal zvrat. Cítil jsem velký problém mezi ženou a dětmi. Zakázku jsme měli v Čechách a tak jsem z práce utíkal pod různými záminkami do hospody. Vyvrcholilo to po spuštění projektu, kdy kluci mě hledali po hospodách a našli. Bylo jim už jasné, že jsem alkoholik. Odvezli mě 60 km do vedlejšího města a domluvili jsem se, že večer budu na hotelu.

    1. S projektem jsme se chýlili ke konci a já za měsíc jel zase pro děti. Měl jsem naplánovaný dvoudenní výlet, jen mi sami. Otevřeli mi a byly v domácím oblečení a mezi dveřmi koukali na mě všichni tři. „Tatínku, mi s tebou nepojedeme, už tě nechceme vidět.“ Zeptal jsem se ještě každého zvlášť a navíc jsem se nezmohl. Přestal jsem pít, začal jsem chlastat. Ikdyž na projektu byly ještě dodělávky, skončil jsem.

    2. Dostal jsem odstupné a rozhodl jsem se, že se půjdu léčit. Domluvil jsem si tříměsiční pobyt v Opavě, a vyrazil. Druhý den jsem byl zpátky s flaškou v ruce, že to nepotřebuji atd... Po známostech jsem se dostal k RTS, která usilovala o zakázku u SME. Nabídku jsem přijal. Konkurz vyhrál a zase chlast. Kromě toho, že jsem sem tam zavolat matce svých dětí, jsem se nezmohl na nic. Pořád stejná odpověď. „Zdeňku, dej jim čas.“

    3. Nastoupil jsem ve Vítkovicích k jedné firmě, která se zabývala systémovými nátěry, dělat ekonoma. To mě vůbec nebavilo a tak jsem raději chodil do hospody. Vymyslel jsem si rakovinu a místo na ozářky jsem zase pil. Pak se to provalilo a mě to přestalo bavit. Měl jsem doma dost silná hypnotika, tak jsem jich snědl tak asi 60 a chtěl jít na procházku. V předsíni jsem se vybulil. 48 hodin v bezvědomí na IPce mě přivedlo k rozhodnutí, že to tak dál nejde.

  3. Šel jsem se toulat. A jak jsem se tak toulal, potkal jsem jednoho známého z prvního léčení v Opavě. V jeho společnosti byla i kamarádka, která si mě vzala domů. A tak jsem se „upíchl“.
    1. Byla dlouhodobě na nemocenské a tak jsem se rozhodl, že jí pomůžu vyřídit důchod. Lítali jsem po úřadech a doktorech a odměnou mi byla střecha nad hlavou a chlast. Pak jsem začal jako chodit do práce a dostával jsem peníze na svačinu. Peníze skončily v hospodě. Chodili jsme spolu i na vycházky, samozřejmě do hospody. Zajel jsem si ke své manželce pro nějaké věci. Manželka o ní věděla ale místo nadávek jsem slyšel jen „Taky se mi stalo něco podobného, až budeš v pořádku, tak se vrať.“

    2. Jak se zvedali nároky, tak ubývalo peněz. Vkladní knížky se ztenčily a tak jsem jednou vybral zbytek a bylo zase fajn. Pak jsem ještě našel snubní prstýnky ve stěně a tak jsem je dal do zástavy. Udělal jsem pořádek ve sklepě a zase bylo za co pít. A pak už nic a tak jsem se šel toulat.

    3. Postupně jsem měnil za chlast své pěkné drahé oblečení, až jsem úplně zapadl mezi bezdomovce. Bylo to poprvé v životě. Zajímavý pocit. Navštěvoval jsem noclehárnu AS. Byl to nocleh s polívkou a koupelí. Nevěděl jsem nic, co dělat. Prázdno. Samá slepá ulička. A tak jsem chodil po kámoších, kteří pracovali v Ostravě a půjčoval jsem si pod různými záminkami na chlast.

  4. Pak přišli vánoce a Štědrý den. To se mi zastesklo. Zavolal jsem rodičům. Táta pro mě poslal z Havířova taxíka.

 

Zamyšlení nad Prvním debaklem. Takhle to vypadá jako obyčejný příběh nějakého „vychcánka“ - nenapadá mě nic trefnějšího. Proto uvádím dále takový rozbor svého příběhu, abych si sám sobě vysvětlil, co jsem vlastně dělal.

 

  1. Druhé manželství bylo zcela jednoznačně založeno na debaklovém vztahu. Alkoholik ve spojení se ženou, která ráda pije bylo pro mě zkázonosné. Takže už z nadhledu a bez ohledu na další okolnosti to bylo absolutně nefunkční a proti mě samotnému.

    1. U mě, díky chlastu, byla příznačná velkorysost a tzv. život bez problémů. Říkal jsem: „Problém, který se nevyřeší sám, nestojí zato, abych ho řešil.“ Proto i ta lhostejnost k vydělaným penězům.

    2. Byl jsem mistr světa ve lhaní. Protože já jsem ten nejlepší a udělám pro to vše, abych to dokázal. Navíc, když si jsem jistý, že mám navrch, tak toho dokážu patřičně zneužívat. Myslím to ve vztahu k ženě.

    3. Nepřemýšlel jsem dopředu. Jak v řeči tak v jednání. S těmi dětmi se to dalo předvídat a mohlo se tomu předejít.

  2. Navíc sebelítost je taky důvod k pití. Myslím, že v lítosti sám nad sebou jsem byl mistr světa. Opojený mozek mě vedl pouze k psychické labilitě.

    1. No a když se děti se mnou rozloučily, tak moje racio si vzalo dovolenou. Místo abych o děti bojoval, tak mě přepadla beznaděj.

    2. Moji kolegové to vzali s nadhledem. Naštěstí měl jeden z nich zkušenosti s alkoholikem v rodině. Tak hned poznal, že tento boj je marná snaha. Dotklo se to mé mužské ješitnosti a rozhodl jsem se, že jim ukážu. A tak jsem začal znovu makat. Potlačil jsem do kouta toho zloducha alkohol.

    3. Trpět, rozhodl jsem se trpět a chtěl jsem být litován. Tak jsem si vymyslel rakovinu. Stejně mě nebavilo žít a vysmívat se smrti mě bavilo. K tomu, že se otrávím práškami, mě vedla bezvýchodnost situace. Bylo to vteřinové rozhodnutí.

  3. Cítil jsem potřebu se někam upíchnout, takže nabídku na jednu noc jsem ihned bez váhání přijal. To že potřebovala pomoct bylo fajn. Já tád pomáhám a „nic“ za to nechci. Jen být veselý a tzv. společenský.

    1. Dosud by to možná mohlo být jakš takš OK. Dostavili se pastavy – absťáky, které nesnášejí odkladu. A tak jsem musel jednat rychle k uspokojení svých fyzických potřeb. Alkohol v této chvíli byl pro mě jediný lék, který mě zachrání. Proč trpět. Proto ta vynalézavost k získávání peněz.

    2. Věděl jsem, že jí nikdy nevrátím, co mi dala a musím přiznat, že mě to netížilo. Tížilo mě pouze jedno. Za co pít. Nebo s kým pít. Někoho sehnat, k někomu se přifařit, někoho oblbnout, a mít nezvratné důkazy, že jsem bezúhonný a hlavně stejně dobrý. Když jsem měl ještě pěkné oblečení, tak jsem šel pít do hospody s vědomím, že nemám peníze a nějak to ukecám a ukecal.

    3. Neměl jsem kam jít. Cítil jsem se všude neuznalý. Jen v hospodě jsem mohl být čím jsem chtěl a tam mě brali všichni vážně.

  4. Byl jsem docela vynalézavý v obstarávání alkoholu. Ale na ten štědrý den mě chytli v obchodě, jak kradu Becherovku. A to mě nějak vzalo, když mě vedoucí pustila, že si nebudeme kazit Vánoce. Návrat k rodičům nebylo moje přání, ale tak nějak podvědomě jsem cítil, že jim udělám radost. Stalo se. Měli velkou radost. Já jsem toho moc nepochopil, protože jsem si neuvědomoval žádnou chybu. Rodiče mě litovali a nalévali a tak mi bylo fajn.

Závěr je smutný. I po prvním debaklu jsem si ani na vteřinu nepřipustil, že jsem alkoholik. A to vidím jako kolosální chybu.
 

Poznámka pod čarou - vyjádření lékaře psychiatra


Působí to dost pesimisticky naproti tomu, že vím nebo věřím, že nejste žádná „ztracená duše“! Pseudorakovina je přesně v duchu „alcoholic semper mendax“, tzn. alkoholik vždy lže. Nějak to patří ke klinickému obrazu závislých na alkoholu. Líbila se mi naopak pasáž s „já zaplatím svatbu a ty rozvod“. Zdá se mi, že přesto všechno jste si zachoval vnitřní humor. Z debaku I. jde cítit, že je to opravdu snadné být ve vleku alkoholu. Cesta do pekel  je velmi rychlá, ale VÁM se podařilo vrátit zpět. Když mne ještě něco napadne, napíši. Hodně štěstí ve vaší tvůrčí práci.

MUDr Petra Koziarová

 

TOPlist