Doslov

Doslov - síla alkoholu

Citace jednoho mailíku:

"Debakl - jak vždy, poznání člověka - palec nahoru - tímto hodnocením to nechci zlehčovat, ale odlehčit. Přistihla jsem se, že když čtu více takového povídání, padne na mě depka. a právě jsem teď všechno dočetla. Obdivuji vaši odvahu k "veřejné zpovědi." Abych pravdu řekla, tak mi ale začíná ve vašem povídání, příspěvcích apod. chybět optimismus. Jako byste ani neměl radost z toho, co jste dokázal a není toho málo. Jako by někde ve vás něco bylo, co tomu brání..."
paní Dáša

 

    Tak toto jsou slova, kterých si moc vážím. Vnímám to jako perfektní "zrcadlení". Jen škoda, že reakcí od vás - čtenářů mých stránek, mám tak málo. ...  Je pravdou, že jsem ten svůj život pojal tak nějak vážně, snažím se i zřetelně a srozumitelně. Včera jsem napsal odpověď a uvedl jsem mimo jiné, že když se léčí rána, tak se musí nejprve odstranit ten hnis. Bolí to. Taky je pravda, že po napsání prvního debaklu jsem byl pár týdnů na léčení s depresí..  Vůbec se nebojte. Na těchto stránkách se objeví i příběhy z ulice a tam teda o legraci není nouze.
    Jak si to tak opakuji, tak fakt jsem tam ten optimismus nedal. Nevěřil jsem si. (Minulý čas) Nemohl jsem být optimistou v tomto případě, protože vím, že abstinující alkoholik z 99ti procent z recidivuje. A já tyto stránky píši také i pro sebe, abych si uvědomoval, co se vlastně stalo a jak se to stalo.
    Zcela jistě tyto stránky budou doplněny o Boží přítomnost, mou nehmotnou energii, která byla všudypřítomná od mého prvního dne abstinence. Nemohu přece přehlédnout onu iracionální skutečnost, že jsem přestal pít. Hledal jsem a dále hledám odpověď. Nejdříve jsem se domníval, že projekt Následné péče funguje "samospádem" a bude chrlit abstinenty (viz Analýza dále). Hle - omyl. Odpadlíky ze služby nepočítám, ale našli se i "akreditovaní" abstinenti po řádném ukončení služby, kteří bez váhání skočili do víru vývrtky ... Pak jsem se domníval, že to bylo mojí důsledností v programu služby, ale vzhledem k tomu, že docházím na Domeček Služby následné péče jako dobrovolník mezi přítomné alkoholiky, tak už vím, že důslednost nestačí. Racionalitu ovládnou city a pocity, které lehce podvědomě ovládnou šílenou chuť se opít.
    Nedávno, 30.října 2014 jsem podával ve skupině na Domečku svědectví o svém strachu. Strachu z alkoholu. Ten strach, v situacích, kdy jsem byl zvyklý se opíjet, je tak silný, že mě paralyzuje do silné deprese. Zbývá rychlá hospitalizace a tak izolace od alkoholu. Stalo se mi to již dvakrát za pět let abstinence. Dnes jsem to přehodnotil. Racionalita - ano. Ale musím ji doplnit o onu nehmotnou Boží energii. A tak to mám dnes nastavené. Držet se Boží přítomnosti. Jeho přítomnost a přízeň se projevuje v mojí laskavosti. Nepřízeň pak opačně, nervozitě, podrážděnosti ... a tak šup. Honem zpět k Bohu. Toto je můj malér, pořád ve střehu, a to mi při psaní těchto stránek bere optimismus. Bůh je má jistota.
 

Minulý týden 9.listopadu 2014 mi přišel mail, byla to odpověď na mé hledání.

„PS. Alkoholikem se už nenazývejte, myšlenky jsou nejsilnější energie v kosmu, mají tvůrčí charakter......plní se...ať už dobré nebo zlé.  Raději si představujte, že jste osvobozený a zdravý :-)  pro mne jste jednoduše člověk...který v nouzi vítá Boží pomoc. A tyto pomoci se skutečně dějí. Osobně jsem si podávala ruku s paní z Německa, která jela od mládí v tvrdých drogách, heroinu, vícekrát byla na odvykacích kůrách, nic jí nepomohlo trvale......vícekrát si chtěla vzít život, vychrtlá, na konci svých sil. Až našla letáček s učením BG….
paní Hana


Zašel jsem na přednášku a ejhle. Nejsem alkoholik. Jsem jen člověk, kterému alkohol prostě nechutná. Jsem svobodný. Vážně jen tím, že mám rád Boží přítomnost (kosmickou energii…). Pokud jsem nebyl optimista, tak jen proto, že moje víra byla slabá.

Pro zájemce uvádím odkaz http://www.bruno-groening.org/tsch/default.htm Na těchto stránkách máte základní principy vztahu člověka k vesmírné energii. Je jedno jakého jste vyznání nebo bez. Bruno říká, že dovede vyléčit všechny nemoce, ale ne každého člověka. Je to jen a jen na vás.

 

Předsudky a cíl (Snaha o konfrontaci)

    Uvedl jsem všechny tři debakly. Mají rostoucí tendenci v důsledcích konzumace alkoholu. Jinými slovy - je to stále horší a horší. Mnoho lidí zvládne abstinenci již po prvním "lehkém" debaklu. Alkoholik si pořád namlouvá, že může být konzumentem. V mém případě to byl málem smrtelný omyl. Věřím, že je Vám již zřejmé, že pijan je ochlasta, chlast pumpa, ožrala ... ale nemusí být alkoholikem.
    Švandou je, že celou tu dobu všech tří debaklů jsem měl kolem sebe i lidi, kteří říkali: "Co blbneš. Vždyť nejsi žádný alkoholik." Bylo to velmi povzbudivé pro znovu vstání a škrábání se zpět mezi lidi. Problém u toho však je ten, že jsem si zase dokazoval, že všechno jde  zvládnout s alkoholem. Protože jsem to stejně jinak neuměl.
    Abstinující alkoholik si NE může sem ANI tam dát skleničku. Velmi dobře je to vidět v třetím debaklu, kdy jsem se po tříměsíčním léčení rozpil Birelem, přešel na pivo, slivovici ... a pak zase na detox.
    Kdo dovede přestat pít, ať si toho váží a nepije. Kdo zvládne silnou vůlí razantní krok nepít při týdenní kocovině, má pořád vyhráno. Kdo se ale dovede propít k fyzické likvidaci tak, že musí na detox, protože přestat pít prostě nezvládá, je vysoce kvalitní alkoholik - šmitec. V podstatě se jedná o zoufalství v kruhu.
    Konec závislosti byl u mě zcela jednoduchý a to mě činilo nervózním. Jak to, že to šlo tak lehce. Dnes vím, že paní MUDr Koziarová, můj psychiatr, měla pravdu. V mém případě to bylo nepochopitelné a iracionální. A tak jsem si zpětně uvědomil onu krásnou nehmotnou energii, které já říkám Božská. Dnes vím, že nejsem jediný koho tato energie uzdravila a zbavila strachu. Obojí je velmi důležité pro následný krásný život abstinenta bez přídomku "alkoholik".
    S tím spojené debakly člověka zcela jistě odsuzují, tak jako mě. Ale jestli jste pochopily moji nemohoucnost najít řešení po přečtení mé Živé knihy alkoholika, tak jsem to napsal dobře. Prosím napište mi kamkoliv, Jaký máte pocit po přečtení všech debaklů. Děkuji


Poznámka pod čarou - vyjádření lékaře psychiatra


Dobrý den,

jsem ráda, že jsem si mohla přečíst vaši sebezpytující, rekapitulující povídání o cestě k abstinenci. Sama za sebe mohu říci, že písemné vyjádření je mnohem komplikovanější forma vyjádření, než mluvené slovo, kde můžete opravovat význam, narovnávat ihned vyznění. Za vaší tvorbou se skrývá velké úsilí a hodně investované energie. Měla jsem zpočátku obavy, aby to ve vás nevyvolalo něco jako „flashbacky“, záblesky minulosti, které by vás vedly k frustraci či depresi, ale myslím, že jste již našel svou životní cestu a rovnováhu.

Patří mezi životní paradoxy, že věci, které se nám zdají složité, mají jednoduchá řešení a naopak. Tím myslím, že je někdy opravdu „nejednoduché“ žít obyčejný život. Ale vám se to daří.

Přeji Vám hodně humoru, nadhledu a štěstí v „běžném životě“!

S úctou,

MUDr Petra Koziarová
TOPlist